Příběh Moniky | 4. díl

8. srpna 2012 v 21:01 | Lissy |  ~ Příběh Moniky ~
klik na C.Č.


Začal se mě zmocňovat strach a panika. A chudák Úsvit si tam jen tak ležel. Měla jsem úplně zamlžený mozek. Přišla jsi...řekl Úsvit. A v tom jsem spadla na kolena. Ucítila jsem Úsvitovy pocity, jeho bolest. Svíjela jsem se v křečích. A najednou...vše bylo pryč. Už mě nic nebolelo. Přešlo to jako letní přeháňka. Postavila jsem se na nohy a zavolala na ranč. Náš kočí už byl na cestě i s vozem. Rychle jsem podlezla ohradu a utíkala jsem za Úsvitem. Pohladila jsem ho po čele a začala jsem ho drbat pod žuchvami, kde to má nejraději (jak mi prozradil). V hlavě jsem slyšela jak vrní blahem. Mám tě moc rád. Ta slova mě zahřála u srdce. Nezmohla jsem se na víc než jen že jsem mu sdělila své momentální pocity. Proč smutná? zaptal se mě s pohledem na mých slzách. Přitiskla jsem se k němu ještě více a slyšela jsem jeho zrychlený dech. Přání řekl mi. Cože?? podivila jsem se. Přání. Zůstaneš se mnou až do konce? každé slovo říkal pomalu a s důrazem. Do jakého konce? zeptala jsem se, i když jsem asi věděla odpověď. Už to brzy přijde odpověděl a zavřel oči. To snad ne! Ale pořád dýchal. Trošičku se mi ulevilo. Ohlédla jsem se za sebe. Viděla jsem Perlu smutně stát před jízdárnou. A v dálce jsem viděla uhánějícího fríse a našeho kočího. Srdce mi poškočilo. Jemně jsem probudila Úsvita. Velmi pomalu a velmi, velmi namáhavě se postavil na nohy. Kočí mezitím dojel až k nám a zastavil. Vytáhl prkno jako vchod do vozu. Úsvite, dokážeš tam jít? Prosím...Nemůžu tě tady jen tak nechat...promlouvala jsem k němu v duchu se slzami v očích. Kvůli tobě řekl a mučednicky vešel do vozu. Tam se sesypal na zem. Kočí pobídl koně a tryskem vyrazili domu. Já jsem vyskočila na Perlu a vydaly jsme se za nimi. Jakmile jsme dojeli domů, okamžitě jsem zavolala veterináře. Potom jsem šla zase vzbudit Úsvita. Dovedla jsem ho do boxu a vymyla jsem mu ránu. Sice jsem měla veterinářskou licenci, ale bez staršího a zkušenějšího veterináře jsem se bála zasahovat. Úsvit se sotva držel na nohách. Muela jsem ho přemlouvat aby si znovu nelehnul. Naštěstí veterinář přijel do pěti minut. Společně jsme ho vyvedli ven a osprchovali jsme ho. Tekla z něj spousta špíny. Po osprchování byl ale k nepoznání. Potom jsme mu znovu vyčistili ránu, vydezinfikovali a obvázali. Byla obrovská a spotřebovali jsme na to spoustu obvazů. Úsvit mezitím tiše trpěl. Slyšela jsem ho ve své mysli. Byl to mustang, a jeho přirozené divoké pudy mu znechucovaly jakýkoli dotyk člověka a zážitek s Vaqueros mu ten strach ještě podpořil. Celý se třásl. Nakonec jsme s veterinářem vytvořili jídelníček. Donesla jsem mu jeho dávku. Nejdřív byly úplně malinké, potom se měly postupně zvětšovat. Úsvit se na to hladově vrhl. Navždy ti dlužím...díky...
 


Komentáře

1 Terka Terka | Web | 10. srpna 2012 v 20:56 | Reagovat

Uf.. to je dobře, že Úsvita zachránila. :)

2 Lorian Lorian | Web | 11. srpna 2012 v 19:48 | Reagovat

Ahoj, přečtu si to později, přátelství přijímám.

3 Lorian Lorian | Web | 13. srpna 2012 v 10:49 | Reagovat

Úžasně píšeš! Už aby byl další díl!

4 Rainbow Rainbow | 13. srpna 2012 v 11:13 | Reagovat

Nádherně píšeš, jsem moc ráda, že je úsvit zachráněný :).

5 Jeife97 - ranch Morion,  Velký schleich obchod Jeife97 - ranch Morion, Velký schleich obchod | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 11:27 | Reagovat

MMM

6 ranchpodvykotlanouvrbou ranchpodvykotlanouvrbou | 20. října 2012 v 11:51 | Reagovat

To je krásné že ho zachránily

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama